Historie Rubikovy kostky 3x3x3

Ernő Rubik se narodil v Budapešti roku 1944 do významné maďarské rodiny. Jeho otec, Ernő Rubik starší, byl letecký inženýr a navrhl mnoho bezmotorových letounů. Byl oceněn Kossuthovou cenou (maďarské nejvyšší vyznamenání). Rubik maturoval na Gymnáziu krásného a užitého umění v roce 1962 s vyznamenáním v oboru sochařství. Pak se přesunul k architektuře a v roce 1967 promoval na Technické univerzitě v Budapešti. Poté pokračoval v doktorském studiu v oboru interiérové architektury na Akademii aplikovaných umění. Po absolvování tohoto studia byl v roce 1971 na Akademii jmenován docentem a začal, mimo jiné předměty, vyučovat trojrozměrný design.

Rubik si všiml, že jeho studenti, ačkoli doktorandi, mají velkou potíž s trojrozměrnou vizualizací. Proto přemýšlel o rozličných cvičeních, které by jim zadal. Řez krychlí různými rovinami je poměrně standardní cvičení a vede k dobře známým 2³ a 3³ polím.

Rubik se aktivně zajímal o mechanismy procesů, což nepochybně zdědil po svém otci. Když kolem května roku 1974 přemýšlel o 2³ a 3³ polích, tento zájem ho dovedl k zeptání se sebe sama: "Jak mohu pootočit stěnami takových útvarů?" Do šesti týdnů měl řešení, nejprve pro 2³ a pak pro 3³ (což je mnohem jednodušší než 2³). Měsíc mu trvalo složit jeho první model kostky. Dne 30. ledna 1975 podal žádost o patent.

Kolem března roku 1975 se obrátil na Polytechniku (Politechnika Ipari Szövetkezet), kde se vyráběly plastové šachové soupravy a podobné hry (později Polytechnika přejmenována na Politoys). Ti koncem roku 1977 mohli zásobovat Trial, hlavního distributora hraček v Maďarsku. Trial učinil počáteční objednávku 5 000 Magických kostek (jak byly původně pojmenovány) a předpokládal, že proto, aby je prodal, bude zapotřebí reklama. Místo toho zjistil, že problémem byl jejich nedostatek k uspokojení poptávky. Roku 1978 získala kostka cenu na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Budapešti, což vedlo k řadě zahraničních zakázek. V témže roce dokonce Maďaři používali kostky jako tvrdou měnu, kterou mohli přijmout nebo odeslat do zahraničí! Maďarští celní úředníci se ptali odjíždějících lidí: "Kolik kostek máte s sebou?"

Za celoživotní práci obdržel Rubik roku 1975 ocenění od maďarského ministerstva školství a kultury. V roce 1979 získala kostka cenu od téže instituce. Stala se hračkou roku 1980 ve Velké Británii, Německu a Francii.

Na konci roku 1979 Ideal Toy (významná americká firma na výrobu hraček, známá zejména díky uvedení plyšového medvídka před několika lety) převzal distribuci pro většinu západního světa. Ideal Toy kostku plánoval nazvat "Gordický uzel", ale někdo přišel s názvem "Rubikova kostka". V té době nebyly hračky pojmenovávány po svém vynálezci – unikátní pocta unikátnímu vynálezu!

V roce 1979 byla vyřešena tuhost kostky, stejně tak jako další technické problémy s dřívější maďarskou produkcí. O rok později bylo Maďary navrženo (a také provedeno) vybavení nových přístrojů ve výrobě kostky. Výsledný produkt byl lehčí, hladší a mnohem jednodušeji otáčející se. Originální maďarská produkce, stejně jako mnoho nelicencovaných taiwanských produkcí, byla tak tuhá, že kostkařům způsobovala 'Kostkařský palec' nebo 'Rubikovo zápěstí'.

Nová verze se začala objevovat v polovině roku 1980 a výsledné uvolnění bylo znatelně (s velkým úspěchem) zaznamenáno. Ideal prodal jen v USA okolo 4.5 millionů kostek v roce 1980 a odhadoval prodej kolem 10 millionů v 1981. Taiwanci hlásili prodaných kostek třikrát tolik! Existují zprávy o tom, že obchod v Mnichově prodával 800 kostek za hodinu a obchod Wolverhampton ve Velké Británii 2 000 kostek za hodinu. V sobotu trhovci lehce prodali 1 000 kusů. Během velké kostkařské mánie počátkem roku 1981, kdy zásoby Idealu byly zcela vyčerpány a taiwanské napodobeniny nedorazily, jsem zaslechl o second-handu s kostkami, a o nabídkách £15 za kostku.

Rubikovo jméno zdomácnělo v mnoha jazycích a bylo zapsáno do Oxfordského slovníku angličtiny a Brockhausova lexikonu. Celní správa Velké Británie dokonce zavedla novou kategorii: Rubikova kostka a tak podobně.

Kostka je označována za největší maďarskou příjmovou položku v cizí měně. S veškerou produkcí zaslanou na západ byla kostka téměř nedosažitelná ve východním bloku. Východo-německý časopis otiskl článek, kterak si sestavit svou vlastní Rubikovu kostku! Současné zprávy naznačují, že je rozšířený a dostupný v Polsku.

Při návrhu kostky Rubik vědomě aplikoval fundamentální principy designu. Zejména směřoval k vytvoření každého kousku tak jednoduše a kompaktně, jak jen to je možné. Věří, že forma je způsobem funkce. Je obzvláště potěšen šrouby s pružinami, které poskytují dynamické pnutí potřebné k udržení kostky pohromadě a ke zmírnění opotřebení materiálu.

Když se kostka objevila, Rubik stručně shrnul její znaky, které ji mezi hlavolamy činí jedinečnou:

kousky (kostičky) zůstávají pospolu
více než jeden kousek (kostička) se pohybují najednou
kousky (kostičky) jsou orientovatelné, stejně jako přesouvatelné (permutovatelné)

Nejsem schopen si vzpomenout na nějaký předchozí hlavolam s těmi třemi znaky, které Rubik zmínil. Nyní máme spoustu variant a mnoho nových hlavolamů založených na těchto bodech. Možná bychom je dnes mohli nazývat "Rubikova Rubrika".

Bylo zaznamenáno několik dřívějších pokusů o výrobu Magické kostky, stejně tak jako pozdější nezávislé návrhy. Měřítkem Rubikova úspěchu je to, že žádný jiný design pro 3³ nebyl po dobu uvedení Rubikovy kostky vyráběn.

Předchůdci Rubikovy kostky

První francouzská knížka o kostce (Le Cube Hongrois, autoři: André Deledicq a Jean-Baptiste Touchard) uvádí: "Ve skutečnosti generální inspektor Semah říká, že si hrál s podobnou kostkou (ale dřevěnou) v roce 1920 v Istanbulu, a pak kolem roku 1935 v Marseilles (s kostkou o pěti bílých stěnách a jedné zelené)". Touchard udává, že šel navštívit Semaha (který je nyní stařec), jenž vypadal, že kostku znal jako starého přítele. S ohledem na středo-východní tradici hlavolamových kroužků a tradici dálného východu pro hlavolamové krabičky a další dřevěné hlavolamy si myslím, že existuje určitá pravděpodobnost, že dřevěná kostka mohla být vyrobena nějakým řemeslníkem. Náklady na dřevěné kostky by byly nepřípustné a pouze několik (jedna?) by jich mohlo být vyrobeno.

V roce 1960 přišel učitel matematiky William O. Gustafson ve Fresnu, Kalifornii na 2³ Magickou kouli, zprvu ale jen koncepčně. Gustafson navrhl kouli s drážkami, ve kterých se mohou kousky (kostičky) pohybovat. Americký patent číslo 3 081 089 obdržel 12. března 1963 pro název "Manipulovatelná hračka". (Následující část textu neumím přeložit do takové podoby, abych byl schopen ji porozumět. Uvádím alespoň anglický originál.) However, his first version is unsymmetric in that the spherical-triangular pieces have a lip only at one corner. The eight lips meet in fours at two antipodal groove crossings and reach in under the groove edges to provide the holding mechanism. It is difficult to see that this does give a fully moveable cube or sphere. It does seem that this is a rather loose mechanism and he gives a second, symmetric, version where each piece has lips at all three corners. Gustafson's pieces do not abut edge to edge - one can see the interior sphere between any two adjacent pieces. Consequently one can relate the exterior pattern to the inner sphere and this gives 24 times as many overall patterns as for an ordinary 23. Interestingly, he does not attach any piece to the central sphere - instead he has detents to let you align the pieces with the grooves on the central sphere. It may be that the need to do this required the interior sphere to be visible.

Larry D. Nichols z města Arlington ve státě Massachusetts požádal o americký patent na "Vzorek formující hlavolam a metoda s kousky otočnými ve skupinách" dne 4. března 1970. Jedenáctého dubna 1972 mu byl udělen patent číslo 3 655 201. Ten je pro kostku 2³ s magnetickým mechanismem. Nicméně magnetický mechanismus funguje tak, že kostku v polovině odloučíme, uděláme tah a vrátíme poloviny zpátky dohromady. Pokud se snažíme otočit polovinou kostky (když jsou obě poloviny pohromadě), magnetická síla tyto dvě poloviny vzájemně odpuzuje. Toho je dosaženo působením tří malých tyčových magnetů na vnitřních stěnách kostky. Takže mechanismus není vůbec podobný tomu Rubikovému. Zejména lze lehce podvádět tím, že se kostka demontuje.

The New York Times píše, že Nicholsova firma, Moleculon Research Corp., se pokusila prodat Nicholsův nápad v roce 1969, ale nechtěla prozradit detaily, dokud patent nepřijde v platnost. Návrh byl odmítnut všemi oslovenými firmami, včetně Idealu, obecně kvůli této tajnosti.

Frank Fox z Bletchley, Bucks, požádal o britský patent na "Zábavní prostředek" dne 9. května 1970 a ten byl publikován 16. ledna 1974 jako britský patent pod číslem 1 334 259. Týkal se 3³ ve tvaru koule, používajíc spojení pera a drážky k udržení 26 externích kousků pohromadě, nechávajíc střed dutý (prázdný).

Kolem roku 1970 německý designer a distributor hlavolamů Uwe Mèffert vymyslel model pro kombinatorický hlavolam ve tvaru pyramidy, Pyraminx.

Text téměř celé stránky přeložen a upraven z magazínu Cubic Circular 1 (vydáno v roce 1981), 5&6 (1982) a 7&8 (1985). Autorem je David Singmaster.