Zpátky do minulosti: 1. MS ve skládání Rubikovy kostky


Psal se rok 1982, bylo 5. června a do maďarské Budapešti se z celého světa sjelo 19 vítězů z národních šampionátů ve skládání Rubikovy kostky. ČSSR reprezentovala Jessica Fridrich (tehdy pod jménem Jiří Fridrich), která domácí šampionát z 11. května vyhrála časem 23.55 s.

Z dnešního hlediska bylo 1. mistrovství světa vskutku jedinečné v několika věcech. Nejenom že bylo první (a na dlouhou dobu, 21 let, taky poslední), ale i po stránce organizační bylo jiné, než na které jsme zvyklí dnes. Závod řídila komise, v jejímž čele byl samotný Ernő Rubik. Kromě závodníků byl přítomen i jeden rozhodčí, Peter Sanderson z Velké Británie, a důležitou roli hrál i moderátor celé akce. Soutěž probíhala před televizními kamerami, takže o ní existuje i filmový záznam (viz dále).

Logo mistrovství světa*

Proces před skládáním probíhal zhruba následovně: závodníci, kteří se nacházeli v zákulisí, přicházeli po jednom na jeviště sálu, kde byl již připraven rozhodčí s kufříkem. Rozhodčí tento kufřík otevřel, soutěžící si vybral kostku v něm umístěnou (všechny byly zamíchány stejně a podle míchacího algoritmu poskytnutého počítačem), předal ji rozhodčímu a šel k závodnímu stolku opodál, u kterého již čekal moderátor. Ten se závodníkem udělal krátký rozhovor. Mezitím rozhodčí položil kostku na závodní stolek a přikryl ji rukou. Na pokyn moderátora zvedl rozhodčí ruku, aby soutěžící mohl kostku zvednout a prohlédnout si ji. Na to měl 15 vteřin. Před uplynutím této doby musel kostku umístit zpět na stolek, načež ji rozhodčí znovu přikryl svou dlaní. Po určení moderátora rozhodčí dlaň odstranil a závodník mohl začít se skládáním.

Závodní stolek byl vybaven podložkou s fotodiodou, která plnila funkci časomíry. Jakmile byla kostka ze stolu zvednuta, senzor to zaznamenal a časomíra byla spuštěna. V průběhu skládání moderátor obvykle soutěžícího představil, případně řekl obecenstvu hodnotu jeho osobního rekordu. Po složení byla kostka položena zpět na stolek (senzorovou část), čímž byla časomíra zastavena. Alespoň tedy měla být. Vyskytl se však i případ, kdy složená kostka byla na senzoru, časomíra ale běžela vesele dál. Protože se to však odehrálo ve fázi soutěže, která již nemohla ovlivnit celkové pořadí, komise se shodla na tom, že se nic neděje.

Pokud závodník zastavil časomíru a na kostce se vyskytlo mírné vychýlení některé z jejích stěn, přenesl rozhodčí kostku před komisi (která seděla opodál), aby ta vyřkla verdikt o tom, jestli je řádně složená či nikoli. Pakliže se během skládání přihodil na kostce tzv. POP (rozložení kostky na jednotlivé kostičky), měl závodník dvě možnosti. Buď mohl vložit vylétnuvší kostičky zpět a pokračovat ve skládání, nebo ukončit skládání a říci si o nový pokus (s jiným rozmícháním kostky). K tomuto účelu byl přichystán 4. kufřík s kostkami, jinak měli soutěžící 3 kola skládání, 3 pokusy a tudíž 3 kufříky. Finskému závodníkovi Sandqvistovi POPla kostka během pokusů 2x, tudíž měl jen dva platné časy. Ostatní soutěžící měli 3 platné časy a jako celkový výsledek jim byl započítáván nejrychlejší z nich.

Po dokončení pokusu sebral rozhodčí kostku ze stolku, šel se postavit ke kufříku s kostkami a očekával příchod dalšího závodníka. Mezitím soutěžící, který právě doskládal, opustil jeviště.

Závodníkům, kteří si s sebou přivezli svoji vlastní kostku, musel zmizet úsměv na rtech. Komise totiž pro závodní účely použila kostky svoje, ze speciální edice. Ty byly nové, neupravené pro rychlostní skládání a tudíž špatně pohyblivé. O tom svědčí i to, že italskému závodníkovi Romeovi se během jednoho pokusu kostka třikrát rozpadla (přesto dokončil svůj pokus v čase 34.23 s). Soutěžící díky špatné pohyblivosti byli nuceni změnit svůj styl skládání. Točili s kostkou spíše zápěstími než jednotlivými prsty. Další nepříjemnou věcí pro někoho bylo to, že bylo použito pouze jedno barevné schéma kostek – tzv. BOY (bílá naproti žluté, zelená proti modré a fialová naproti červené). Tím pádem byli znevýhodněni soutěžící, kteří jinak používali jiné barevné schéma (japonské: bílá naproti modré, žlutá proti zelené a fialová naproti červené).

Po prvním kole vedl soutěž Nizozemec Guus Razoux-Schultz časem 24.32 s, následován Maďarem Zoltánem Lábasem s časem 24.49 s. Ve druhém kole se zmínění pánové nezlepšili a tak se ujal vedení šestnáctiletý Američan Minh Thai výkonem 22.95 s (rekonstrukce složení). Tento vietnamský přistěhovalec, který do USA přišel 3 roky předtím, se nominoval na mistrovství světa z americké kvalifikace časem 26.04 vteřin. Ve třetím kole ke změnám na čelních pozicích nedošlo. Sedmnáctiletá Jessica Fridrich (tenkrát se jménem Jiří Fridrich) se umístila v polovině startovního pole na 10. příčce časem 29.11 s ze druhého kola.

Stupně vítězů*: první Minh Thai, druhý Guus Razoux-Schultz, třetí Zoltán Lábas

Vítězný Američan obdržel pohár v podobě "zlaté" kostky, v jejímž jednom rohu byla místo krychličky umístěná koule. Ta měla znázorňovat globus (svět) a byla vyobrazena i na grafickém logu mistrovství světa. Druhý v pořadí obdržel "stříbrnou" kostku a třetí "bronzovou". Mistr světa, Minh Thai, stejně tak jako rakouský závodník, Josef Trajber, který se umístil na posledním, devatenáctém místě časem 50.16 s, pak navíc převzali skleněnou šachovou soupravu. Mimochodem, Josef Trajber používál stejný koncept pracovního rohu, s jakým se můžeme setkat v intuitivní metodě. Každý závodník dostal i pamětní medaili.



Tak trochu ironií osudu je to, že sotva co jsem dopsal tento článek, rozhodl jsem se video z mistrovství světa najít online. Světe div se, podařilo se mi to. Přijde mi škoda smazat předešlý text, i když s následujícím videem (rozděleným do tří částí) poněkud ztrácí význam. Nu což, pohodlně se posaďte, vemte si chipsy, popcorn nebo pivo a vychutnávejte atmosféru z 80. let!



*Použitá literatura: ws2.binghamton.edu/fridrich/cubewrld.html (obrázky použity s laskavým svolením jejich autorky, jíž je Jessica Fridrich), www.jaapsch.net/puzzles/cubic3.htm#p4. Odkazy platné ke dni 3. 2. 2013.